Boccia

Bociia je petanque pro vozíčkáře, ale nejenom pro ně. V našem spolku máme kluky, kteří se jí věnují na ligové úrovni a jsou dobří a my amatéři se jednou ročně sejdeme, abychom si ji také zkusili. Jeden víkend v květnu trávíme v Nové Pace, kde se letos konal třetí ročník turnaje v integrované Boccie, pořádaný PP. Navštívit nás přijeli naši kamarádi motorkáři z MDA RIDE a hokejista, který získal s Litvínovem titul Jakub Petružálek. Jakub se ukázal jako super kluk, zahrál si Bociiu, klukům předal podepsané dresy a povyprávěl nám nejenom o cestě za titulem, ale i o životě v Rusku. V neděli jsme se zajeli podívat na závody v autokrosu. Byl to náročný, ale skvěle strávený víkend, ze kterého si Matýsek přivezl spousty zážitků. V loňském roce mezi nás přijel Milan Baroš a musím říct, že mě Tito sportovci velice mile překvapili. Jsme rádi, že kluci mohou zažít věci, které je nejenom přivedou na jiné myšlenky, ale také jim dodají sebevědomí, přeci jenom, kdo se může pochlubit fotkou ve spoceném dresu,  a s pohárem vítězů ligy. Je to v našem stylu život si užít nejenom přežít.

Jiná dimenze rodičovství

Kačenka byla hodná holčička, poslouchala, byla šikovná, brzy mluvila, uměla se obléknout, pubertu prošla v pohodě, občas s připomínkami a lehkou drzostí, největším přestupkem byla třídní důtka v sedmé třídě. Od střední školy měla brigády a vážila si svých věcí, vždy chápala, že nemůže mít všechno, a bylo jí líto utrácet peníze za hlouposti. Nyní dodělává školu, a víkendy tráví s přítelem, vaří, peče..... nechápu, po kom to má. Kyž se mi po letech podařilo otěhotnět, opět jsem si přála holčičku, s těmi to umím, a jsou vzorné, bylo jasné, že to bude Amálka, tedy do prvního ultrazvuku. Je to kluk, mě na chvilku překvapilo, a tak následovala složitá fáze výběru klučičího jména. Kdyby se povedla holčička, bylo by to jednodušší, do našeho života by nevstoupila ta hnusná svalová dystrofie, ale asi bychom se jí nevyhnuli, a tak se objevila jednou a víckrát už jí to nedovolíme. S Matýsekm bylo všechno jinak, naprosto pohodové těhotenství, pohodovější porod, co bylo stejné, tak proplakané první tři měsíce. Nyní je Matýsek skutečný vesnický kluk, který se bojí akorát tmy, jinak ho všechno zajímá, všechno rozebere, všude vleze. Otočíte se a je ve třech metrech na žebříku, něco uvaří, tedy vysype koření, naleje do něho vodu a prostře po celém bytě, a další pokusy. Posledním zážitkem byl korálek v nosu a to jsem si říkala, že tato nebezpečí jsou za námi, nejsou, naštěstí stačila pinzeta. S Matýskem se rozhodně nenudíme, je to neskutečný lotr, ale také citlivý a pozorný, který chlap Vám jen tak políbí ruku, řekne ze srdce, že jste nejkrásnější na světě, a že Vás miluje, přitulí se, to umí nejlépe syn. Je jedno jestli máte dceru nebo syna, obojí je skvělé, ale tak jiné.

 

¨

 

 

Lázně

Již podruhé jsme se vydali do lázní Teplice, první pobyt Matýskovi pomohl, zpevnil se, zlepšil držení těla, byla jsem tam s Matýskem celý měsíc. Nyní jsme se dohodli na střídání, měla jsem z toho obavu, přeci jenom je Matýsek veliký "mamánek", ale fungovalo to, zvládli pobyt s babičkou i s tatínkem. Já byla doma sice v jednom zápřehu, budujeme bydlení, ale užila jsem si chvilku klidu, když odjel Matýsek s tatínkem, byla jsem po letech sama doma, a velice jsem si to užila. Měla jsem naplánováno spousty věcí, které jsem však nestihla, dalal jsem přednost klidu, ta slast, lehnout si a číst knížku, bez miliónů otázek, na které je nutná okamžitá odpověď, to ticho, když nikdo nic nechce. Měla jsem výčitky, že nejsem s Matýskem, že neplním svou roli naplno, ale uvědomila jsem si, že je to třeba, že někdy musím nabrat sílu, abych mohla dál fungovat. Matýsek lázně zvládl skvěle, je to pro něho náročné, ale pěkně spolupracuje, ale hlavně mu opět pomohly, má lepší držení těla, méně padá. Takže na podzim se těšíme znovu.