Začínáme léčbu, aneb smlouva s ďáblem.

S receptem na Prednison se vydávám do lékárny, dostávám tři krabičky, a k tomu Helicid, zaplatím přes pět stovek. Tolik peněz za tolik vedlejších účinků.... stále nevím, jestli jsme se rozhodli dobře. Helicid je pouze v tobolkách, lékárnice tvrdí, že jiná možnost není, neboť se musí rozpouštět postupně. Matýsek nepolyká léky, i neskutečně hořký Protandim, rozkouše, zapije a spolkne. Přemýšlím, jak ho uplatíme:-)

Přijedeme domů a u babičky na stole cola, dám Matýskovi ampulku, s tím, že to má zkusit spolknout a zapít. Dává si podmínku, zapiju to colou, souhlasím, a podaří se, krásně spolkne. Hurá, je to náš šikula.

Ráno spolkne 1/2 Prednisonu, ale i Protandim. Když kouknu na pilulku Prednisonu, tak malý a tolik může uškodit, ne, u nás to tak nebude, bude v pohodě, žádné úzkostné stavy, žádná osteonporóza, žádná tloušťka, nic, prostě nic.

Naděje umírá poslední.

Těžká rozhodnutí

Nejhorší situace, když se musíte rozhodnout, jedno rozhodnutí je horší než to druhé a není čas čekat....... aneb brát či nebrat kortikoidy. Mraky vedlejších účinků, ale mohou oddálit ztrátu schopnosti chůze až o dva roky a zlepší do budoucna respirační funkce a jedna z podmínek pro zařazení do případných klinických studií. Recept jsme si přivezli, ale slzám jsem se v ordinaci nevyhnula, je to prostě výrazná změna, při které si uvědomíte závažnost nemoci, i když se jí Matýsek brání statečně. Při dnešním testování výdrže a schopností dosáhl 32 bodů ze 34, a byl pochválen, jelikož je prý vidět, že makáme. Tak alespoň pozitivní zpráva nakonec. A pro pobavení, stojíte v koloně na dálnici, která jede jen v jednom pruhu, nemáte kam uhnout, a dítě vzadu v autě se pozvrací, super začátek cesty:-)