Věci veřejné

Dnes se u nás ve vsi konalo první zastupitelstvo po volbách, tak jsem se na něj vydala. Zástupců obyvatel nás bylo pár a velmi mne mrzí nezájem o věci veřejné. Musím smutně konstatovat, že je mi z toho velmi smutno a lidé by se asi divili koho volí, i když možná ani nedivili. Politici, a ti místní obzvlášť, jsou jedni z nás, je to naše vizitka, ale já se s arogantním jednáním nedovedu smířit. Bylo to ustanovující zastupitelstvo a noví (u nás po většinou staří) zastupitelé tedy museli vědět, že budou říkat slib, proto mne velmi překvapilo jejich oblečení, po většinou džíny, jen jeden byl oděn do kalhot a saka. Ale co bychom chtěli na vesnici, když pro státní vyznamenání se chodí v mikině, prezident mluví vulgárně na veřejnosti...... slušnost se nám někam vytrácí. Určitá společenská pravidla by se měla dodržovat, a k tomu vedu i své děti, nikdy nepůjdu do divadla, na pohřeb apod. v džínách, vždy se budu snažit obléci se slušně a vhodně k události, vždyť svým vzhledem ukazujeme, jak danou věc bereme vážně, jak ji prožíváme. Nám naši zastupitelé dali jasně najevo, co si o svém úřadu myslí, jsme jim jedno. Jejich chování je ještě smutnější, jeden si sedne na židli obkročmo a předkem těla opřen o opěradlo, druhý si sedne k občanům zády a ještě vystupuje hlučně, arogantně, připadala jsem si jako ve čtvrté cenové. Někteří zastupitelé se chovali slušně, a slušně vystupovali, chci věřit, že tam jsou proto, aby něco změnili, aby vnímali potřeby obyvatel. U těch ostatních si nejsem jistá, obávám se, ža kandidovali pro svůj prospěch. Nejsou to lidé, kteří mě reprezentují, to není moje vizitka. Jak po těchto lidech chtít, aby vnímali potřeby slabších, aby pracovali pro blaho obyvatel, aby za nimi bylo vidět kus lidské práce. Kéž bych se mýlila a vše bylo jinak, než vypadá.