Jsme lidé různí, někdo je ateista a má jasno, někdo věří v Boha a někdo v něco....., ale když je nám nejhůř obracíme se kamsi vzhůru o pomoc, o podporu, prosíme kohosi, ať pomůže. Po celý svůj život jsem věřila v něco....... hledala jsem cestu. V těžkém období poté, co jsme vyslechli krutou diagnózu, zněly často otázky proč my, proč Matýsek, ale jednoho dne jsem se zeptala a proč ne...... Přála bych to někomu jinému? Rozhodně nepřála. Dozvídáte se, že je to proto, že jste něco špatného provedli, ať v současném nebo v minulém životě, nebo že se to stalo vám, protože to zvládnete a podobné nesmysly, kterým ve velké bolesti věříte. Ti co to sdělují, chtějí jistě pomoct, ale neví jak, s cizí bolestí si nevíme rady, chceme něco říct za každou cenu, ale ono často stačí jen poslouchat a tím pomáháme nejvíc. Po překonání počátečního šoku, jsme se rozhodli, že budeme bojovat. První setkání s rodinami se stejným osudem a povětšinou staršími dětmi, již vozíčkáři, bylo velmi náročné, jdete k dítěti a chcete mu podat ruku s ve vteřině si uvědomíte, že to nepůjde, že to nedokáže.... Uvědomili jsme si, jak náročná a nákladná péče o tyto děti je. Zjišťujete informace a zjistíte, že v zahraničí chodí kluci déle, dožívají se vyššího věku a vůbec obecně mají rodiny lehčí život, je jim ze strany lékařů a státu, více pomáháno. Do cesty se nám začali dostávat skvělí lidé, kteří nabízeli pomoc, ale i lidé, které jsme o pomoc požádali a oni pomohli a vždy poskytli něco navíc. Tak vznikly webové stránky Matýska, poté vyjížďka pro Matýska, vzniklo Konto Matýsek, Jóga pro Matýska, koncerty pro Matýska, spřežení pro Matýska..... Začaly se nám dít dobré věci, náš život se změnil od základu, nemůže to být náhodou. V pravý čas se mi do rukou dostala kniha "Když se zlé věci stávají dobrým lidem" od H. S. Kusnera, příběh rabína Kusnera, který se ve třech letech svého syna dozví zdrcující informaci o nemoci svého syna, který má zemřít na začátku dospívání. Kniha mi velmi pomohla, neboť rabín Kusner byl na stejné lodi, se stejným osudem, a skutečnost jakým popisuje život s nevyléčitelnou nemocí a vůbec nemoc ve spojistosti s vírou v Boha. Má víra nabrala jasný směr, poté co jsem se setkala s báječnými a moudrými lidmi z KPA (Křesťanská policejní asociace), jsem si udělala jasno a 29.11.2014 jsem udělala první krok a vstoupla v katedrále sv. Víta, Vojtěcha a Václava do Katechumenátu. Byl to nádherný zážitek.
Žádné komentáře:
Okomentovat