V našem spolku rodičů PP se většinou setkávají rodiče starších dětí, Matýsek bývá jediný svého věku, proto jsme začali navštěvovat i jiné spolky rodičů a je to fajn. I na našem posledním setkání byli další dva kluci Matýskovo věku a bylo to fajn.
Vzbudit rodiče k aktivitě je těžké, rodiče mají spousty informací z internetu, cestičku k péči prošlapanou a o to, aby děti měli potřebné pomůcky a pod. se také někdo postará, někdo, kdo má stejně nemocné dítě a není mu to jedno..... Rodiče si neuvědomují, že přijde doba, kdy kamarádi jejich kluků začnou chodit za holkama, do tanečních a jejich kluci se budou cítit osamoceně a pokud by měli v PP stejně staré kamarády, měli by časem, alespoň je, ale pokud se kluci nebudou stýkat a znát od malička, tak jak je to u starších kluků dnes.
Občas se vidím s maminkou, která má chlapečka ve věku našeho Matýska a při posledním setkání si postekla, že je jí líto to, že přišli o spousty přátel a ani neví jak. V tu chvíli jsem věděla přesně o čem mluví, uvědomila jsem si, že jsme na jedné lodi, protože toto jsme zažili také. Kamarádi z dětství se vytratili, nějak nenápadně zmizeli z našeho života. Nechápala jsem proč, přemýšlela jsem, co bylo špatně, ale na nic jsem nepřišla, ano, byly špatné chvíle, kdy jsem potřebovala, aby mě někdo poslouchal, a asi to neunesli, ale od toho jsou přeci přátelé, kamarádi, že při vás stojí nejenom v časech dobrých, ale i v časech zlých.
Už jsem si zvykla, ale mrzí mě to, avšak každá mince má dvě strany, a všechno zlé je pro něco dobré. Do života nám přišlo spousty dalších lidí, lidí, kterým nejsme jedno, lidí se kteří nám pomáhají, ale i lidé, kterým můžeme pomoc my. Lidé se kterými sdílíme stejné hodnoty, obdobné zkušenosti a přístup k životu.
Na světě je krásně a to co vysíláme do světa se nám vrací:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat